30. 5. 2009 – Zakončení projektu Čistá řeka Sázava – koncert Anety Langerové
hrálo se ve složení Anička Mlinariková, Aneta Langerová, Martin Ledvina
12:10
Tak je poledne. V sedm večer, tak nějak začíná koncert. Koho ? No hádejte.Včera jsem sem přijela. Byla to hrozně deprimující cesta, celou dobu pršelo a lilo jak z konve … spíš jak z kýble, vážně spadlo hodně vody. Už jsem se viděla na koncertě v dešti.
Dneska dopoledne jsem si šla s mamkou koupit kredit (ráda bych večer zavolala Verče, těšila se sem, bohužel ne vždy to vyjde no). Nepršelo, až když jsme se vracely tak něco málo padalo (mouchy to nebyly). Sledovala jsem, jestli se na tý zahradě, kde bude koncert, něco děje. Úplně mrtvo, všude.
Doufám, že na ten koncert nebudu muset jít a tam být sama. Jako, nebylo by to úplně zlý (jsou horší věci), ale myslim, že je vždycky lepší to prožívat ještě s někým dalším.
13:30
Tak, je půl druhé. Stále neprší a zatím mi nikdo nevolal ani nepsal, tak uvidíme. Těšim se na koncert. V batohu už mám připravenou peněženku, bublifuk a malé chrastítko (nechtěla jsem si toho brát moc velkýho – je to akustický koncert, tak abych nebyla moc hlasitá , na příště se zase zásobim ), tatínek mi půjčí foťák, tak se pokusim něco trochu zaznamenat.
Ten den je nekonečnýýý !!!
15:12
Je po třetí hodině. Začínám být nervní. Poslouchám iPod a hraju hry, abych se nějak zabavila. Venku zatím stále neprší (to určo začne s první „vodní“ písničkou ).
Před chvílí jsem si psala s Veru, ale pořád mi nepřišla nějaká SMSka, která by aspoň naznačovala, že tam nebudu sama.
15:30
půl čtvrté, možná tam nebudu sama, svítá mi naděje . Ozvala se MimiJoe, je to dobrý. Ve čtyři hodiny telefonát od ní, kudy se jede ke společenskému domu. A tak jsem pomalu vyrazila . Šla jsem zrovna, když nejvíc pršelo, naštěstí jsem měla deštník, takže to bylo v pohodě. Koukala jsem zdálky na tu zahradu, ale nikde nikdo (myslím přípravu pódia atd.). Holky mi napsaly, že se to bude konat vevnitř a že čekají u vchodu. Šla jsem tedy ke vchodu.
Už tam pár lidí bylo, například Hančí, Mimi, Hanka, Ivet a další. Venku pršelo a tak jsme většinou byli pod střechou. Povídali jsme si, ale jinak nebylo moc co dělat.
Každou chvíli někdo přicházel a odcházel. Hančí mě pak doprovodila na informace, abych si koupila lístek. Ještě se ptala, kolik je kapacita sálu. Myslim, že 600 lidí tam nebylo, ale vešlo by se to . Jak jsme tam pak zase stáli, začínala být zima a pršelo víc a víc. Jediný pozdvižení bylo, když se do sálu nesla trampolína. Docela napínavý okamžiky – vejde se ta trampolína dveřmi, nevejde se … (Vešla)
Kolem šesté už nás pustili do sálu. Docela jsme se zděsili – když jsme před pódiem uviděli obrovskou trampolínu a v sále židle (!!!). Byla jsem trochu zklamaná, těšila jsem se, jak si zaskáču a zablbnu. Program měl začínat v 19:00. Tušim, že to mělo zpoždění . Nejdříve nám moderátorka sdělila, co se bude ten večer dít. Anet prý pro každý úsek (který dobrovolníci čistili) zazpívá písničku. Já se těšila, že nejdřív budou informace o projektu a potom Anet bude zpívat v kuse. Byla jsem mírně šokovaná. Po tomto úvodu byla Aneta pozvána na pódium, aby zazpívala úvodní písničku Malou mořskou vílu. Myslím, že všichni Aneťáci trpěli, když se nemohli ani houpat do rytmu. Pár z nich (včetně mě) se aspoň trochu snažili pohupovat na židli. Po písničce se opět mluvilo o projektu a pak bylo Slib mi dej. U něj jsme si aspoň dozpívávali „Slib mi dej do očí, že to neskončí“ (moje nejoblíbenější část písničky). Opět povídání. Další byla Hříšná těla, křídla motýlí. Při nich jsme já a Mimi vytáhly bublifuky, ale nějak to nebylo ono. Samozřejmě jsme si všichni zarecitovali poslední věty. Další informace … a Podzim. Jedním slovem, KRÁSNÝ ! Po další prezentaci následoval Skvělej nápad. Tahle písnička je plná energie (aspoň pro mě stoprocentně), bylo hrozný sedět. Asi uprostřed písničky jsem si tedy vystoupila do boční uličky a tancovala. Byla jsem tam jediná. Jasný, nejsem zrovna taneční mistr, ale aspoň jsem se mohla hejbat a tak. Po písničce jsem přikrčená opět zalezla na své místo. Další písničkou byl Jiný sen. Akusticky zní ta písnička moc hezky . Další byl Poplach. Pár lidí se přiblížilo k trampolíně, aby byli blíž a mohli dobře natáčet. OK, sice jsem nefotila ani netočila, ale přece nezůstanu sedět. „Poslední“ byla Voda živá – NÁDHERA !!! Na trampolíně se mezitím nahromadily menší děti a poslouchaly. Po Vodě jsme dloooouho tleskali … a podařilo se nám Anet přivolat ještě na jednu písničku. Mamá ! Kdepak, z žádnýho videa to není ono, to se musí vidět a SLYŠET naživo. Anet do toho umí dát spoustu emocí. ÚŽASNÝ, moc se mi to líbilo. (Při téhle písni už děti na trampolíně neposlouchaly tak pozorně a zvesela na trampolíně skotačili.)
Po všech informacích o projektu a po koncertě následovala autogramiáda. Bylo tam hrozně moc lidí, takže jsem čekala docela dlouhou frontu, ale stálo to za to. Poprosila jsem o jeden podpis pro sebe a jeden pro Veru (a pozdravovala jsem ji od ní) a potom jsem ji ještě poprosila o fotku. Když jsem stála vedle Anety, táta stál asi tři metry od nás. Aneta jen jako upozornila: „Jejda, to jste daleko ne?“, ale úplně potichoučku Pak jsem ještě přemluvila Ivet, aby se vyfotila se mnou i s Anet, takže mam dvě nááádherný fotky! Táta se pak ještě zeptal Anety (byla jsem hodně překvapená), jestli je lepší samotný koncert, nebo tohle po koncertě. Reakce Anet: „Jak kdy…“ a ještě něco dodávala, to už si nepamatuju.
Tatínek už chtěl pomalu jít. Já samozřejmě ještě ne. Párkrát se mě zeptal, jestli už nepůjdeme. Nakonec pochopil, že bych ráda zůstala, dokud tu bude Anet . A tak čekal se mnou, já pozorovala Anet a všechny ty lidi, co chtěli podpis nebo fotku.
Koncert byl překrásný (akorát by tam nemusela být ta trampolína a židle), akustický koncert Anety jsem ještě neslyšela, pokud nepočítám 4 písničky v Kavárně Po Tmě minulý rok, a velmi mile mě to překvapilo (i když bubny jsou bubny ). Bylo to super.
