Ha, získala jsem povolení od rodičů, jet do Lanškrouna na moji oblíbenou Anetu Langerovou 🙂 Víte, jak jsem byla nadšená ? Ono to vlastně všechno záleželo spíš na mojí ségře, samotná bych tam nemohla. Ségra Hanča teda jela se mnou, ale chtěla hlavně na Monkey Business, páč Anet neposlouchá, teda spíše ji nemá ráda, abych byla přesná. Každopádně jela 🙂 Časně ráno kolem jedenácté 😀 jsme vstaly (měly jsme čas, vyrážely jsme později) a připravily se na strastiplnou cestu – jak jinak by se mělo nazvat cestování autobusem v kombinaci s vlakem se čtyřmi přestupy :). Tak tedy vyrážely jsme z vesnice, kde jsme byli u babičky. Odtamtud nás táta odvezl do nejbližšího městečka, Poličky. A tam taky začínala naše cesta. Z Poličky jsme jely autobusem do Svitav. Cesta v pohodě, trvala hodinku, takže se to dalo přežít. Ve Svitavách jsme měly něco přes hodinu pro přesun na vlakové nádraží. Zvládly jsme to, ptaly jsme se jen jednou 🙂 a cesta nám zabrala sotva 20 minut. Koupily jsme si jízdenku až do Lanškrouna a čekaly na vlak. Nástup do něj byl poněkud zmatečný, protože nám ohlásili jinou kolej, než na kterou skutečně měl přijet, každopádně, aspoň jsme se všichni proběhli :D. No měly jsme trochu zpoždění, tak jsme doufaly, že stihneme náš další vlak. Dále jsme přestupovaly v České Třebové. Je to docela velké nádraží, ač se to možná nezdá :). Z vlaku jsme vběhly do podchodu a hledaly kudy dál. Rozběhly jsme se na jednu stranu a doufaly, že jsme dobře :). U vlaku jsme se ještě ptaly, jestli jede do Rudoltic v Čechách, tedy do našeho dalšího přestupního místa. Ještě ve vlaku jsme byly celkem nejisté. Naštěstí, vlak byl v pohodě a dokonce jsme seděly v kupé. Naše cesta už nabrala docela velké zpoždění, ale v Rudolticích na nás i tak, vlak počkal, a tak jsme se dostaly do Lanškrouna přesně v dobu, kdy jsme měly (to malé zpoždění teď nepočítám :)).
