Ani nevím, jestli se začínalo přesně na čas, ale asi ne, možná se čekalo, jestli ještě přijdou lidi. Před koncertem to vypadalo, že je sál poloprázdný (chcete-li poloplný :)). Při koncertě už ale byl plný, alespoň z mého pohledu – z první řady při 160 centimetrech. 😀
První písničkou byl Amor. Začínal ji bubeník a červené reflektory :D. Amor – fantastická rytmická písnička z nové desky. Zapojili jsme se potleskem a někteří i mírným tancem :D. Ten večer zazněly všechny skladby z nové desky: Pokušení, klidnější písnička Už víš, také rychlejší Dokola, moje nejoblíbenější Jsem, Jedináček, Den – také moc krásná písnička, Stačilo říct, píseň Motýl někoho dokonce přiměla k pláči a nejúspěšnější skladbu večera V Bezvětří, po které se tleskalo opravdu dlouho. Přestože je to tour k nové desce, hrály se i písničky z předešlých alb. Z Dotyku zazněl Jiný sen, energické Vysoké napětí, kde jsme si zaskákali, Malá mořská víla nebo překrásný Podzim. Nemůžu ale zapomenout ani skladby z Anetiny první desky Spousta andělů, které na koncertě zazněly. Byl to například Skvělej nápad, kde jsme se aktivně zapojili doplňováním slov. 🙂 V pořadí bylo i Pár důvodů, Fanfán (pro normální lidi Nahá noc) a Hříšná těla, křídla motýlí, kde jsme se (první řada) hromadně houpali ze strany na stranu. Po jedné písničce se nějak porouchalo jakési „šlapátko“ (nechtějte po mě vědět, co že to je :D). Anet říkala, že za to určitě můžou nějací místní duchové. 😀 Duchové měli také prsty v nesprávné výměně kytar (Anet dostala na krk jinou, než potřebovala). 🙂 Za zmínku také stojí (to vina duchů nebyla) třeba to, že houslistka Anička Mlinariková hrála asi ve dvou písničkách na elektrickou kytaru a šlo jí to moc dobře :).
Když nemůžu spát byla poslední rychlejší písnička. Jako přídavek nám Anet zazpívala nezapomenutelnou Vodu živou, přední řada se opět pohupovala, jako jeden velký fanoušek. 😀 Aneta nás nechala 2x zazpívat refrén, což byla prostě nádhera :). Jako úplně poslední jsme uslyšeli krásnou, pomalou, smutnou Vzpomínku. Po ní zněl mohutný potlesk. Pak nám do repráků pustili remix Němé, který jsem si prostě musela poslechnout, jinak bych ten večer neusnula. 🙂
S holkama jsme ještě zůstaly v sále … a fotily se :). Fotek prostě není nikdy dost ! 😀 Pak jsme se přesunuly do předsálí, abychom nepřekážely. Tam jsme si sedly, povídaly jsme si a prohlížely fotky.
Potom jsme se šly mrknout k obchůdku, jestli se tam čistě náhodou něco neděje. Okolo stolu tam byla spousta lidí. Když jsme popošly, zjistily jsme proč. Už začala podpisovka. Počkaly jsme si, až opadnou davy. Anetce jsem si řekla o podpis na nové CD a o fotku. Je to neuvěřitelně hodný človíček ! 🙂 Po mě se šly fotit další. Pak se naše skupinka postavila opodál. Anet tam ještě něco málo podepisovala. Potom pro ni přišel někdo s mikrofonem, že chtějí rozhovor. Tak tedy Anet spolu s Nikolou odešli s novináři (či kdo to byl) za roh.
Už jsem musela domů. Nasedla jsem do tramvaje a naposledy zamávala aneťákům. 🙂