27. února 2009 – Mistrovství světa v klasickém lyžování 2009 v Liberci
Ovšem, to bychom to nebyli my, aneťáci, abychom začali pařit „až“ se začátkem koncertu 🙂 No jednoduše, já, Poccy, MimiJoe a Ivet jsme už kolem půl páté postávali před radnicí. I když chvílemi pršelo, bylo to fajn, Anet totiž ještě měla zvukovku (mimo jiné jsme jí „pomáhali“ ladit kytaru) . Pak jsme si ještě já a Verča šly koupit původně jen bublifuk … pak se k tomu přidal ještě hudební nástroj (něco mezi chrastítkem a tamburínkou ). Mezitím, co se skupina ladila, ještě pouštěli čas od času velkou obrazovku – přímí přenos ze skokanských můstků, kde jsme měli českého reprezentanta … ale měli tam pěkně hnusný počasí, takže se to pak muselo přerušit. Na náměstí začali zvolna přibývat lidé. Opravdu zvolna. Nikomu se moc nechtělo jít stát do deště a zimy.
Před vyhlášením už bylo před radnicí plno. Skoro jsme se tam nevešli. To jenom my jsme si tam poctivě vystáli místa u (pro nás) hlavního pódia v první řadě. A udělali jsme dobře si myslím . Jak už jsem říkala, po vyhlášení výsledků začala Anet hrát. Samozřejmě Malou mořskou vílu. Celý playlist si nepamatuju, pak už jen, že poslední byla Voda živá. Prosili jsme ještě o písničku Mamá, ale už další přídavek nepřišel. Celý koncert byl úžasný. Všichni jsme si ho moooooc dobře užívali … taky naším směrem pořád chodili sekuriťáci … (moc se nedivím, že byli trochu nervózní, přeci jenom byla to douhá doba, co to v Liberci tak žilo). Při rychlých písničkách jsme skákali jako zběsilí a chrastili a tleskali do rytmu při pomalých, jsme s Veru pouštěli bubliny z bublifuku (jedna bublina se dostala až nad pódium k reflektoru ) za námi ještě MimiJoe zapálila prskavky (kvůli tomu za náma jedno přilítly sekuriťáci ) a všichni mávali rukama nad hlavou. Na to, že tam bylo tolik cizinců co neznají písničky, vytvořila se tam vážně nádherná atmosféra. Povim vám, Norové uměj vážně skvěle fandit a povzbuzovat !!! Když Anet zpívala, přidávali se k tleskání do rytmu, případně mávali rukama/vlajkama nad hlavou Vážně hezký
Po koncertu jsme samozřejmě ještě zůstali my podpisu/fotky-chtiví. Šli jsme za pódium a čekali na hvězdu večera. Nakonec jsme se s Anetou vyfotili (minimálně dvakrát) a kdo chtěl ještě si řekl o podpis (například já ) Anet byla veselá a prohodila s náma i pár slov , prostě milá holka toto no !
– Ty jo ! Já bydlím v Liberci, ale vůbec nevím, že Anet sem jezdí častěji než jen na koncerty
– při focení dávat pozor jako vojáci nebo ve škole – není problém
– připravíme krásnou uličku pro fotící ….. ale bez červeného koberce
– bohužel se nezdržej … pojedou zpátky do Prahy
– …kdepák to jich bude ještě tak pět … takže dva podpisy … třetí … ještě jeden … hele ono jich vážně bude pět …
Všem děkuji ! Ať už za to, že se mnou šli na koncert, že na tom koncu zpívali (včetně těch na pódiu samozřejmě ), že fotili a pořizovali videozáznamy nebo i za to, že si přečetli tenhle článek