Vlny

Ta dívka co jest naivity plná,
proč nesvěří svůj zármutek vlnám.
Labe je klidné, noc je tak milá,
vítá mě krásné hladiny síla.

Hlídá, ať nezraním se o kameny,
ztratím se, zmizím mezi všemi jmény.
Plout s proudem a bolest necítit,
čeho dalšího chce člověk docílit?
Splynout s přírodou, vodou a rybami,
vše ostatní pak bude už za námi.

Jeden krůček, lehký skok,
má cenu zůstávat tu další rok?
Nic nezmění se, to všichni ví,
vítr si hraje s větvovím.

Tichá noc teď koncem března,
nikdy víc jeho princezna.
Svatá noc a lahev vína,
v uších zní mi mandolína.

Až utichne všechen ptačí zpěv,
a utiší se dav bloudících děv,
pak slzí moře zhasne ohně žár
a z lvího srdce zůstane jen zmar.