Čtvrtek
Lehká panika. Dozvídám se, že jedu ZÍTRA na festival a dokonce jako novinář/reportér nebo prostě VIP. Vždyť ale nemám žádnou přípravu, věci potřebné na festival, nic! Je brzy odpoledne, to se stíhá… a nebo ne, ono to nějak dopadne i s tím, co mám. Jo, jen tedy hlásí déšť, kde prodávají pláštěnky?
Letos jsem začala přispívat na facebookovou stránku Miluju kulturu. Dělali jsme soutěž o vstupenky a mně se poštěstilo dostat se na akci taky.
Pátek
Je odpoledne kolem třetí hodiny, sluníčko pálí a nehne se ani stéblo. Letos jedu poprvé na HRADY CZ na Kunětickou horu. Prý je nově větší areál a je kousek dál, tak uvidíme, co si na nás nachystali. Když jsem byla loni na Bezdězu, šli jsme pěkných pár kilometrů, tak snad to tady nebude stejné. Dnes jsem se rozhodla využít svozů. Ty nabízí festival zdarma a rozváží lidi přímo od pardubického nádraží až skoro ke stanovému městečku pod Kuňkou. Abych pravdu řekla, bez stanování to pak není to pravé festivalové, na druhou stranu moct se večer vysprchovat a spát bez přítomnosti cvrčků a kobylek není vůbec špatný!
Autobus přijíždí na čas a není problém dostat se do něj, teď ještě moc lidí nejede, o hodinu později tomu už možná bude jinak. Uvnitř panuje pohodová atmosféra, všichni jsou natěšení a napjatí, co je v příštích dvou dnech čeká. Zastavujeme v Rábech a dál už po svých. Cesta do stanového městečka je označena dobře, do areálu ale ne a tak chvíli bloudíme a nakonec se ptáme organizátorů. Prý „romantickou cestu“ nahoru na hrad a zase dolů jsme zamítli, stejně tak i otec se synem, kteří šli za námi a zvolili jsme raději druhou nabízenou cestu po asfaltce. Ta zabrala něco málo přes 10 minut, ale jít to po tmě bude docela sranda teda.
Areál měl otvírat v 16:00. Samozřejmě, měli zpoždění. Pár nás ještě čekalo u pokladny – na akreditace a také lidé zatím bez vstupenek. Za chvíli tam přiběhly tři slečny a začaly připravovat pokladny. Musím uznat, že jim to šlo docela rychle, bála jsem se, že to budou věky. Ve frontě jsem zaregistrovala naši výherkyni lístků, bylo vidět, že z nich je opravdu nadšená a chlubila se okolním lidem. Hrozně mě potěšilo, že se z toho tak raduje, bála jsem se, jestli to nevyhrál někdo jen tak, že to potom prodá. Je moc hezký vidět lidskou radost, o kterou jste se i malinko přičinili. 🙂
Areál byl velký a prozatím prázdný, u vchodu nám usměvavé slečny nabídly „welcome drink“ – malou plechovku limonády, to potěší v tomhle horku! Program začne v 18:00, máme spoustu času na prohlídku areálu, výběr stánků s jídlem a pitím a také zjištění, kde všude s VIP můžeme. Kupujeme pivo a usedáme do křesílek u chipsů. Jaká to pohoda!
Lidí začalo přibývat, chvíli před začátkem už se nebylo kam hnout. Festival zahajovali Wohnout. Na rozehřátí docela fajn, moc toho od nich neznám, ale aspoň se můžeme potoulat okolo. Jedna z písní (Barbie song) byla věnována vose, která s nimi prý lítá už několik koncertů. Konečně zahráli i věci, které znám, tedy Svaz českých bohémů a Sej konopí.
Není čas ztrácet čas! Na druhém pódiu se už chystají Mandrage se skvělou show. Před koncertem kluci v klidu posedávali za pódiem, my je z velké vzdálenosti chvílemi pozorovali a blíž jsme si ani netroufli. Teď už ale nastupují na pódium v uniformách a začínají. Potíže se zvukem naštěstí rychle opravili. Začíná mě překvapovat, kolik písní už od nich znám. Kapky proti slzám, Hledá se žena, Šrouby a matice je jen zlomek toho, co jsem si s nimi mohla zazpívat. Musím říct, že to byl jeden z nejlepších koncertů večera, jen tedy kluci zatím neumí moc komunikovat s publikem.
Následuje kapela Pipes and Pints, což pro mě znamená čas na občerstvení. Neznám je, jen jsem zdálky zahlédla pogo v kotli a dudy na pódiu. (A tím myslím hudební nástroj!)
A teď hurá na Monkey Business! Ti neumí být jiní než skvělí. Na pódium nakráčely hvězdy a pruhy. Tedy, aby se to dalo pochopit – celá kapela v kostýmech v barvách americké vlajky. Matěj Ruppert je vynikající šoumen. Ujistil nás, že od devíti do desíti neuslyšíme lepší kapelu (pro nechápající – v té době taky nikdo jiný nehraje). Maličko zamrzelo, že nepřijela skvělá Tonya Graves, která je prý nemocná. Zastoupila ji jiná černoška – Tereza Černochová. Ještě tedy musím říct, že Matěj má na ty kostýmy vážně talent a Švejk, za kterého šel na přídavky, byl vážně dobrý!
Tradičně na každých Hradech se vyhlašují nejhezčí karnevalové masky. Jejich nositelé dostávají dárky v podobě plechovek či soudku piva, víno nebo stolní hry. Každý rok se chystám aspoň na nějaký jednoduchý kostým, každý rok zjistím, že to už pak nemám, kam dát, a tak se na to každý rok vybodnu. Tady jsem obdivovala propracovanost některých masek. Ukázal se tam Spongebob, Lego panáček, Flinstounovi (i s autem), Mimoni nebo úžasný Minecraft panáček.
Dále na programu byla česká rapová skupina PSH a tedy i další pauza na občerstvení. Rap není můj šálek čaje.
Tomáš Klus uzavíral páteční program. Chvílemi měl tendence víc mluvit než zpívat, diváci si ho ale usměrnili a naštěstí to zabralo. Zazněly písně z nového alba Anat život není, ale letos konečně i písně starší, známější, například Nina, Nebudu Vám lhát nebo Panenka.
Cesta domů byla „maličko“ krušná. Klopýtání po rozbité cestě ve tmě by mělo být považováno za adrenalinový sport. Byl trochu zmatek u autobusu, neboť nebylo označeno, kde staví. Naštěstí se dalo řídit pravidlem „jít s davem“ a hlouček lidí správné stanoviště označil dostatečně.
Děsně náročný den, ale za to naprosto úžasný. Za celý den nepršelo, i večer bylo příjemně teplo a program super. No paráda!
Tak zase zítra!
Sobota
A už je tu druhý den festivalu, hurá! Ráno je trochu ospalé, přeci jen jsem tomu spánku moc nedala (někdo chrápal na celé kolo… že?), ale dopoledne je ještě čas to trochu dohnat. Začátek je až od 11:30, jdu spát.
Dnes vyrážíme autobusem kolem jedenácté. U autobusu jsou mraky lidí, tam se snad ani nemůže vejít! Moment, vždyť je to stejný autobus, který nás včera vezl tam i zpátky. To jako vážně mají pro celý festival na svozy jen jeden autobus? Jo, mají. Nevešli jsme se. Několik poutníků zůstalo na zastávce před hlavním nádražím. To fakt není moc domyšlený.
Ani dnes není lépe označená cesta k festivalovému areálu. Naštěstí ale už víme, kudy máme jít a trochu škodolibě koukáme na ty, kteří to nevědí. Nu, nakonec je vedeme.
Dnešní první kapelou jsou Jamestown. Začínat dopoledne festival je trochu nevděčná role. Taky lidí je zatím dost pomálu.
Na No name, kteří začínali v pravé poledne, jsme nemohli chybět! Zpěvák Igor Timko umí skvěle komunikovat s diváky: „Bavíte sa?“ *Jooo* „A nevadí vám, že my sme v robotě?“ *Nééé* „Typický Češi…“ Lidé na kapelu a její vtípky skvěle reagovali, společně s nimi zpívali a užívali si celý koncert. Igor nám mimo jiné prozradil, že se bubeník Ivan před měsícem potají oženil, za což si vysloužil přející potlesk žen a soustrastný potlesk mužů. Po koncertě na Kunětické hoře je čeká ještě večerní koncert v Liberci.
Během koncertu to vypadalo, že bude nejmíň konec světa, bylo zataženo a foukalo, nakonec spadly celé tři kapky.
Od jedné hodiny nás přivítal Xindl X. Hned ze začátku koncertu dal několik známých písniček, jako jsou Barbína, V blbým věku nebo Chemie, zbytek jsem už tak úplně vidět nepotřebovala, stačí slyšet.
Hlavně jsem byla domluvená, že si uděláme výlet přímo na hrad Kunětická hora. Vybrali jsme si trochu krkolomnou cestu nahoru, ale došli jsme. Vstup dovnitř i prohlídky měli návštěvníci festivalu zdarma. Hned u pokladny jsme poznali známou tvář, herce z divadla Exil. Hrad je krásný a je z něj úžasný výhled. Komentovanou prohlídku jsme pro dnešek zamítli, aby nám mezitím neutekla půlka festivalu. Nenechali jsme si ale ujít výstavu kostýmů a rekvizit z televizního seriálu Arabela. Obdivovali jsme propracované královniny šaty, mohutné šperky a divili se velikosti kouzelného prstenu. Byl jasný den a z hradu byl dobrý výhled do okolí. Festival z té výšky vypadal hrozně maličký ale hlavně úplně plný!
Zpět jsme to vzali delší, ale pohodlnější cestou. To už byly v plném proudu Rybičky 48 a zrovna zpívali píseň Zamilovaný nešťastná s Barborou Zemanovou.
Když jsme se vrátili do areálu, vzali jsme pivo a ukryli se před sluníčkem do stínu stánku s chipsama. Já si lehla na záda, z dálky poslouchala hudbu a koukala na mraky. Tak tohle je, vážení, snad největší relax, jaký jsem zažila.
Na programu byl Čechomor. Skvělé texty s perfektním hudebním doprovodem. Ta kapela se mi líbí s každým festivalem víc a víc, je to radost poslouchat. Hráli písně, jako kauflanďáckou Tady jsem doma, Mezi horami, Mladičká básnířka nebo překrásné Velické zvony.
Organizátoři nás vůbec nenechají vydechnout! Tak honem zvedat, následuje ska v podání Sto zvířat. Ohromná dávka energie přilákala i nějakou bouři nebo, jak to označil hlavní zpěvák, „orkán jako sviňa“. Opravdu se zvedl neuvěřitelný vítr a po stranách pódií lezli borci, kteří přivazovali kde co. Diváci by kapele neodpustili, kdyby vynechali Školu nebo Nikdy nic nebylo a já osobně i Nejkratší cestu. Po jejich vystoupení jsme zalezli do backstage, v areálu už bylo přelidněno a taky moc dlouhé fronty na pivo. Měli jsme tedy možnost zjistit hrozný podraz: kapela má na dodávce pouze 66 zvířat!
Jestli jsem si myslela, že včera bylo plno, tak dnes mám dojem, že se už nemůžeme vejít bez toho, abychom jeden druhému stáli na hlavě. Neumím si představit, že loňský areál byl menší! Jinak mi tam připadal zvýšený podíl zrzek, jen tak, kdyby to někoho zajímalo.
Zůstali jsme za pódii, kde byl přeci jen menší podíl lidí. Pomalu začíná Inekafe. Stále je silný vítr, a proto byla potřeba některá opatření pro zajištění bezpečnosti diváků i vystupujících, což obnáší třeba zákaz focení v blízkosti pódia. Na tento koncert opravdu přišel celý festival! Nechyběly písně Ráno a Růžová zahrada, což jsou ostatně jejich jediné, které znám.
Anna K zahajovala písní Večernice. Bylo skvělé, že se tak rychle dala dokupy po nedávném ošklivém úrazu. Měla teď trochu oteklou tvář, to jí ale vůbec nebránilo ve skvělém výkonu. Jak sama říkala „Krásně bylo, krásně bude,“ a zahrála Noc na zemi. Ujistila nás, že se cítí fantasticky, akorát jí trochu slzí oko, a zvala nás příští týden na další HRADY CZ na Švihově. Když jsme ji pak viděli za pódiem, připadala mi hrozně maličká. Kolik ta ženská měří? Měla boty s vysokou platformou a i tak mi připadala stejně vysoká, jak já, a to už skoro hraničí s trpaslitidou, ale stějně je to moc sympatický človíček.
Od 19:00 startovala kapela Portless (bývalí Support Lesbiens). Samozřejmé byly skladby jako Sweet little something a další ze staré sestavy. Protože zůstal zpěvákem fešák Kryštof Michal, neztratila kapela své původní kouzlo a já osobně neznala stejné množství písniček jako předtím. Kryštof nám také vysvětlil písmena na jeho tričku HVNS jako „Ho*no, Vole, Na*er Si“. Vystoupení zpestřily tři malé tanečnice na pódiu – pravděpodobně dcery někoho z vystupujících.
Po tomto koncertě jsme si šli vystát nějaké bližší místo. Mezitím na druhém pódiu začínala punk rocková kapela Visací zámek. Z dálky jsme tedy aspoň slyšeli Traktor a Známku punku.
Kolem deváté se začíná ochlazovat a lidé se oblékají. Co budou dělat třeba za 2 hodiny, to by mě zajímalo a že se později opravdu ochladilo. Wanastowi vjecy mají zpoždění. Mezitím mám čas přemýšlet o lidech s časopisem. Kdo stíhá číst, když je tak nabitý program? Dvě slečny přede mnou se nemůžou dočkat na vystoupení a nadávají, že je obírají o jejich čas. V sedmnácti je někdo obírá o čas… No, to víte, holky, příprava na život asi. Přitom je to jednoduchý, kapela prostě potřebuje víc času na přípravu – dopít pivo a tak. Když konečně přišli na pódium, slečny div neomdlely. Robert Kodym zdraví střední Čechy… (a to já o sobě prohlašuju, že mi zeměpis moc nejde). Zní nejznámější písně: Andělé, Nahá, Vlkodlak, Slečna Anna je za vodou. Bohužel chybělo třeba Kouzlo. Píseň Panic je věnována zemědělským hnojivům.
Jinak již zmíněné slečny se tvářily jako“skalní“ fanynky, od těch bych ale očekávala, že budou znát nazpaměť VŠECHNY písně! Takže dámy, do příště, ať to umíte!
Předposlední kapelou byli MIG 21. Jiří Macháček je fajn a umí si podmanit dav. Přidávali jsme se k písním jako Slepic pírka, Chci ti říct a samozřejmě Malotraktorem. Tady mám malý postřeh ohledně rozdílu lidí v backstage a v areálu. Areálníci neváhají odhodit kelímek a jiné odpadky na zem, za to jsou mnohem více bezprostřední, zpívají, tleskají do rytmu, tančí. To ti druzí zásadně nezpívají, téměř netleskají, ale za to jsou pořádní. Já kelímky poctivě vyhazovala do košů, ale jinak jsem byla vzadu za exota.
Chinaski jsem bohužel musela opouštět před koncem, abych opět stihla svozy. Hráli ale samozřejmě dobře. Poslechla jsem si můj oblíbený Hlavolam a byla jsem spokojená. V písni Dobrák od kosti byli diváci ochotni nahradit part Zuzany Norisové. Bylo milé, že jejich písně zpívali všichni! Všichni, včetně lidí v pivních stanech – těch co stáli frontu i výčepních.
Cesta k autobusu je stejně krkolomná jako předchozího dne. Po tmě, přes hrboly, ale navíc ještě s proplétáním mezi spoustou lidí. Většina z nich míří do stanového městečka, pár z nich na autobus. Přesto se do autobusu vlezem jen tak tak a nechtěla bych to vidět až po úplném konci festivalu.
V autobuse vládne pohodová atmosféra. Hází se vtípky na Účastníky zájezdu a vepředu si pořizují hromadné selfie. Když projíždíme okolo Masarykova náměstí, spousta lidí prosí, aby řidič zastavil, ten se ale řídí podle svých pokynů a pokračuje. Spolucestující dodává, že pan řidič určitě chodil na zábavy pěšky, tak abychom si to taky užili. Pár minut před příjezdem k nádraží začíná skupinka mlaďasů zpívat Severní vítr. A přidal se celý autobus. Je to velmi milé zakončení dnešního dne a festivalu vůbec!
Děkuji všem zúčastněným – kapelám i divákům – za atmosféru, kterou zde vytvořili a velký dík patří organizátorům a lidem, který se o festival starají, protože odvádějí vážně dobrou práci!
Neděle
Sorry, spím!
Shrnutí:
Je fajn, že je festival ve větším areálu, neumím si představit, kdyby bylo ještě míň místa. Organizátoři odvádějí vážně dobrou práci, od prodeje vstupenek, přes dodržování harmonogramu, až po „nenápadné“ činnosti, jako je nazvučení nebo nasvícení. Navíc tedy tenhle festival miluju, protože se mi přesně trefuje do vkusu, co se výběru kapel týče.
Abych jen nechválila, tak označení cesty k areálu bylo vážně tristní a dalo se spoléhat jen na instinkt a ptaní se organizátorů. Pro svoz by se měl rozhodně použít víc než jeden autobus. Nechtěla bych pak po půlnoci ve tmě stát pod hradem a doufat, že se pro těch pár opozdilců ještě jednou otočí. A poslední věc: podmíráky, ale naprosto vždycky! A ne, to nedojde, tohle je prostě necelých 0,4, tohle fakt není půllitr.
I přes těch pár nedostatků převažují dobré věci a já se těším na další Hrady!!! 🙂
Fotografie jsou pořízené mobilními telefony Zdeňkou E. a Michalem U.
.